sobota 3. září 2011

Hody-hasiči

Od zhruba desíti hodin probíhal závod mladých hasičů. který vyhrálo Moutnické družstvo. Hned poté Těšanští hasiči předvedli hašení hořícího auta. I přes malé zpoždění začátku programu vše proběhlo hladce. K vidění zde byla i historická vozidla.

 Jeden z historických vozů.






Rozcvičující se vítězné družstvo.


Výkon vítězů.


Těšanští nejmenší.


Hašení zapáleného auta.






Lampióny

Večer 2.září si mohly děti, ale i dospělí vypustit lampión. A tak pro tentokrát obloha nebyla poseta hvězdami, ale lampióny. 


pátek 2. září 2011

pondělí 15. srpna 2011

Hromy a blesky

Nad Těšany se po páté hodině prohnala bouře, dokonce se objevil i krátký výpadek proudu. před sedmou hodinou už se situace uklidnila.



neděle 14. srpna 2011

Požár

Chytilo pole pod Strážkami. požár začal zřejmě u Turků, ale přeskočil i na sousední pole. Požár začal kolem půl jedné odpoledne, kolem druhé se podařilo dostat plameny pod kontrolu. Naštěstí se požár zastavil dřív, než se dostal k obydleným částem.



čtvrtek 11. srpna 2011

Obecní úřad

Obecní úřad se nachází v budově bývalé školy č.p.141.


Úřední hodiny:
Pondělí: 8.00-17.00
Středa: 8.00-17.00
Polední přestávka: 12.30-13.30

Údaje:
telefon na obecní úřad: 544 248 234
telefon do kanceláře starosty: 544 248 626
fax: 544 248 649
IČ: 002 82 693
bankovní spojení: KB 5223641/0100


Důležité posty:
Starosta - Ing.Antonín Vymazal
Místostarosta - Pavel Dosoudil
Účetní obce - Jana Nádeníčková
Matrikářka - Danuše Horáková 


Důležité informace se dozvíte zde.

Prvňáčci

Na rozdíl od starších žáku se tihle do školy ještě těší :)


Kostel

   První kostely zakládali zeměpáni nebo feudálové, kněze dosazovali po dohodě z církví. Žádný úřad v té době nesměl být bez příjmů a tak kněz žil z desátku a darů dobrodinců. 
   Těšany a další okolní vesnice patřily původně k Brněnské velkofanosti. Po rozpadu velkofarních církevní organizace se v okolí Těšan vytvořily tři církevní centra - Šitbořice, Moutnice a Šinkvice (tehdy Čenkovice). Těšany připadly k Moutnicím. 
   Dominikáni, kteří získali část Těšan, získali i patronát nad Moutnickým kostelem, takže Těšanští se museli lépe starat o Moutnický kostel i o faráře. 
    Roku 1538 získal do pronájmu část Těšan Jindřich Meziříčský z Lomnice. Krom toho získal i část Moutnic a Šitbořic. Roku 1548 neodvedl Jindřich desátek ani z jedné z částí vesnic. Převor dominikánů ho hnal k soudu. Původně měl zaplatit dvacet kop grošů, ty se ale k Dominikánům nedostaly a tak museli opakovat svoji žalobu, tentokrát byla zamítnuta, prý si měl peníze vymoct sám farář. Jindřich ale dělal další problémy. Když měl navrátit část Těšan, kterou měl v nájmu, převod se neuskutečnil a Jindřich nadále využíval všechny užitky z obce. Jindřich čelil další zásobě a musel navrátit Těšany a zaplatit pokutu. 
   Za třicetileté války byla Moutnická fara spravovaná Šitbořicemi. Dominikáni roku 1686 uzavřeli se Šitbořickým farářem dohodu o tom, co získá za správu Moutnické farnosti. 
   Velkou ostudou byly spory mezi klášterem Dominikánů a klášterem Sv. Anny, které se dohadovaly o desátky. Roku 1730 se sice dohodli, ale v letech 1760 - 1766 vypukly spory nanovo. 
    Po zrušení dominikánského kláštera byla fara obsazena kněžími. Byli to bývalí členové zrušeného řádu. 
    Přestože v Těšanech nebyl kostel, měly od konce 17.století svého patrona sv. Barnabáše. Začali ho vzývat po velkém požáru roku 1697. V 18. století mu byla zasvěcena kaplička a zvonička zároveň. 1783 byla postavena nová, potom, co byla stará zničena vichřicí. Byl v ní namalován obraz Těšanského patrona, který stál 36 zlatých.
    Obec se dlouho snažila o vlastní kostel. S budováním se začalo v letech 1896-97.  I přesto, že pomáhali všichni občané Těšan, stál 46 000 zlatých. Ke slavnostnímu zasvěcení došlo 12.června 1907. 
   Kostel byl závislý na Moutnickém faráři až do roku 1917, kdy si Těšany vymohly vlastní faru. Prvním farářem v Těšanech byl Alois Vaněk. Od 1.srpna 1936 přišel na místo faráře Antonín Florián. Mezi Těšanskými byl velmi oblíben. 
   26.března 2942 byly z věže sňaty dva zvony určené na výrobu válečného materiálu. Po válce byla provedena rozsáhlá pátrací akce, ale zvony nebyly nalezeny. Za bojů v roce 1945 byly kostel i fara poškozeny. Ta byla tehdy na čísle 39. Oprava by trvala moc dlouho a tak byla fara přesunuta na číslo 18. Na konci války byla fara těžce poškozena, proto byla zbořena a na jejím místě se postavila nová farní budova. V roce 1947 byla dokončena nová fara. 
   Roku 1955 byl zakoupen nový zvon do kostela. První vyzvánění bylo provedeno na paměť obětem okupace. Brzy byl přivezen další, menší zvon, od té doby má kostel tři zvony. Zasvěcené jsou Sv. Barnabáši, Svaté rodině a Sv.Janu Křtiteli. 
   V roce 1966 byl kostel opraven, následující rok byly instalovány věžní hodiny. Další větší oprava proběhla v letech 1991-1993. Roku 1999 proběhla rekonstrukce střechy a věže.






O dramatu

   Dramatická hra Aloise a Viléma Mrštíků. Námět si Alois přivezl z Těšan. Původně chtěl vytvořit román, ale na popud bratra vytvořili drama. Premiéra se konala 9.května 1894 v Národním divadle v Praze. Jako adaptace byly vytvořeny opera, balet i film.

  Postavy: Maryša, Lízal, Francek, Vávra

  Děj: Vesnická dívka Maryša (postava inspirovaná Marií Turkovou) se zamilovala do vesnického chlapce Francka. Svatbu jí zakázal její otec Lízal, který jí vybral lepšího ženicha - ovdovělého mlynáře Vávru. Ten si ji chtěl vzít jen pro peníze. A nakonec si ho Maryša musela vzít. Když se Francek vrátil z vojny, Maryša z lásky k němu otrávila svého muže.

 Opravdový život Maryši: Maryša žila šťastně se svým mužem a měli spolu spoustu dětí. Na premiéře byla i s ním. Maryša sama se při scéně, kdy svého muže otrávila, rozplakala a její manžel se bránil, že on ještě žije. Těšanští vykřikovali přes celé divadlo: ,,Tak to nebelo!" Potomci Maryši dodnes nesouhlasí s tím, co bratři Mrštíci vytvořili.


Maryšin dům


Hrob Maryši a jejího muže



Hrob Francka



úterý 9. srpna 2011

Nezapomeňte navštívit

1.9.2011
Žehnání školních aktovek

3.-4.9.2011
13.ročník národopisných slavností



4.9.2011
Poděkování za úrodu - v kostele

Květen 2011

Těšanský zpravodaj květen 2011

Obchody, hospody

Vinárna u Frantíka


Stavebniny Zeus


Restaurace u Koroka


Restaurace u Maryši & Pošta & stánek s novinami a se zmrzlinou


Potraviny Hruška & Hostinec


Stravování u Frantíka


Hospoda u Svobodů


Potraviny


Smíšené zboží U Chalupů

Škola

   Škola v Těšanech vznikla poměrně pozdě, děti z Těšan chodívaly do Moutnic. Vyučovat se v Těšanech začalo počátkem 18. století. Již v 1.polovině 18. století měly Těšany vlastní školní budovu (dům č.31). Učilo se číst, psát, počítat, náboženství a také kostelní zpěv, neboť profesor býval většinou zároveň varhaníkem v kostele. 
   Plat učitele v té době nebyl moc valný. Musel proto i hospodařit na svém poli, aby si vydělal na živobytí.    
   Kolem roku 1800 se v Těšanech neučilo, opravovala se školní budova. Znovu zde byla zřízena škola v roce 1803. V té době kantorovi platili usedlíci podle velikosti hospodářství. Krom toho dostával odměnu z obecní pokladny. Za vyučování 16 zlatých ročně, za práci písaře 4 zlaté. Kvůli náboženství byl do Těšan dovážen jednou týdně Moutnický farář. 
   V roce 1830 byla vystavěna nová samostatná budova školy (č. 139). Krom třídy v ní byl i byt pro učitele. Pro posílení učitelovy autority se zlepšilo jeho sociální postavení zvýšením jeho příjmů. 
   Po roce 1887 byl v Těšanech kromě učitele i pomocník, který žil ve škole a pomáhal učiteli. 29.3.1886 na místo pomocníka, kterým se v té době už říkalo podučitelé, přišel Alois Mrštík. V té době už se učilo v nové školní budově, která byla postavena v roce 1882. Byly v ní dvě třídy a dva učitelské byty. A také obecní kancelář. Škola začínala v zimě v osm, v létě v sedm hodin. Docházka byla ale mizerná, mnoho dětí muselo pomáhat rodičům. 
   Většina občanů si školy moc necenila. Ale byli tu i tací, kteří školu podporovali, jako statkářka Weissová a její rodina. Přispívali na školu a o Vánocích ošatili několik chudých žáků. Ona i její syn August byli jmenováni čestnými občany. 
   Na přelomu 19. a 20. století bylo do škol zavedeno ochranné očkování. To bylo jen proti neštovicím. Kvůli záškrtu musela být škola na podzim roku 1894 uzavřena. Roku 1897 zase řádily spalničky. 
   Od roku 1894 byla škola už trojtřídní. Školní rok začínal 1.září a končil 15.července, prázdniny trvaly 6 neděl. Učitelský život se v té době zlepšil, neboť už byli placeni státem. 
   Velkou událostí byl výlet do Brna v roce 1904, kterého se účastnilo 28 dětí. 
   Za 1. světové války výuka značně upadala. Po převratu se škole ulevilo, přesto byly hmotné nedostatky. Vedoucí činitelé usilovali o to, aby se škola vymanila z církevních poměrů a tak byla zavedena nová vysvědčení, kde nebyl žádán podpis učitele náboženství. Rodiče sice byli proti, ale to učitele neodradilo od pořádání oslav Jana Ámose Komenského a narozenin prvního prezidenta. 
   Od 1.září 1919 byla otevřena pobočka při první třídě a zvýšily se tím výdaje. 30. a 31.května 1920 byl uspořádán dvoudenní výlet na Macochu. Návštěvnost školy byla stále nepravidelná.  
   Jedna z učitelek zavedla novotu, že se s dětmi přestala modlit, což vedlo k protestu mnoha matek. Vedlo to ke schůzi s učiteli a museli být povoláni četníci, aby se naštvané matky uklidnily. 
   Roku 1925 přišel nový učitel a také se nakoupily nové pomůcky. Od školního roku 1925/1926 byla škola rozšířena na čtyřtřídní s jednou pobočkou. Dne 16.června 1926 se žáci těšanské školy vydali na výlet na Mohylu míru. Tam byl asi náhodou přítomen páter Slovák z Brna, hlavní činitel, který se o její budování zasloužil. Ten promluvil k Těšanským školákům o potřebě světového míru. Pro vzdělání žáků se konala ještě spousta výletů do okolí. 
   Pro velký počet žáků podaly Těšany žádost na výstavbu obvodní měšťanské školy. To jim nebylo doporučeno a ostatní obce nechtěly přispívat. v roce 1928-1929 byla škola rozšířena na pětitřídní.  Dne 25.5.1928 se zastupitelstvo usneslo, že postaví měšťanskou školu na počest T.G.Masaryka. Základní kámen byl položen už 28.října 1928. Protože se ale vlekla jednání o postavení měšťanky, tak se zastupitelstvo dohodlo, že na jejím místě bude postavena obecní škola, která může být později použita jako měšťanská.  
   Stavba se začala 13.července 1931. Otevření bylo stanoveno na 4.září 1932. Od 1.prosince už byla škola povolena jako městská, vyučovat se začalo 13. prosince. Už roku 1935 musela být měšťanka rozšířena. Tím se zrušilo vyučování ve staré škole, kde byl založen chudobinec. Škola ovšem neměla tělocvičnu, využíván byl sál v hospodě u Rotnáglů pronajatý sokolem. 
   V roce 1936 byla měšťanka změněna na újezdní školu, měly ji navštěvovat žáci z Borkovan, Nesvačilky, Moutnic a Šitbořic. V roce 1938 vzniklo na pomoc škole rodičovské sdružení.
   Za okupace byly vyhazovány pomůcky ze stanoviska Němců závadné. Nápis Masarykova škola byl přeměněn na dvojjazyčné Schule-škola. 
   Ve škole byl nedostatek paliva. Zimní prázdniny byly prodlouženy, za nedostatku uhlí bylo vyučování zastaveno. 
   V roce 1946 bylo rozhodnuto, že místo potřebné přístavby bude postaveny nová škola. 31.prosince 1947 byla dokončena stavba bytového domu pro učitele, v té době už se chystaly základy školy. V roce 1950 byla nová škola dokončena. Od 1.ledna převzal všechny náklady na školu stát. 8. října byla nová škola otevřena. 
   V  Těšanech zůstaly zavedeny hodiny náboženství, a i když už na ně nechodily všechny děti, v Těšanech bylo procento věřících žáků vždy vysoké, což se KSČ samozřejmě příliš nelíbilo. 
   V roce 1963 byla zavedena školní družina, od roku 1964 stravování. Dnes už funguje jenom nejnovější budova školy. V měšťanské škole byl vybudován bytový dům.

Měšťanská škola, dnes bytovka:



 
Současná škola i s tělocvičnou:






pondělí 8. srpna 2011

Kaplička

Za doby druhé světové války se i v Těšanech rozmohlo udavačství, skrz které bylo odvedeno několik občanů Těšan. Ti byli umístěni v koncentračních táborech. Po válce se z nich všichni vrátili naživu. Přiřkli to tomu, že se modlili k panně Marii a zavázali se i proto, aby se zviditelnili, že postaví kapličku. Všichni z okolí nadšeně souhlasili a pořádali se sbírky a každý kdo mohl při stavbě pomohl. I když byla provázena obohacováním se některých občanů, o kterém se nemluvilo a na které se viníkům nikdy nepřišlo. Kaple nakonec byla dostavěna a konají se na ni pravidelné poutě. Byla i několikrát vykradena.