úterý 9. srpna 2011
Obchody, hospody
Vinárna u Frantíka
Stavebniny Zeus
Restaurace u Koroka
Restaurace u Maryši & Pošta & stánek s novinami a se zmrzlinou
Potraviny Hruška & Hostinec
Stravování u Frantíka
Hospoda u Svobodů
Potraviny
Smíšené zboží U Chalupů
Škola
Škola v Těšanech vznikla poměrně pozdě, děti z Těšan chodívaly do Moutnic. Vyučovat se v Těšanech začalo počátkem 18. století. Již v 1.polovině 18. století měly Těšany vlastní školní budovu (dům č.31). Učilo se číst, psát, počítat, náboženství a také kostelní zpěv, neboť profesor býval většinou zároveň varhaníkem v kostele.
Plat učitele v té době nebyl moc valný. Musel proto i hospodařit na svém poli, aby si vydělal na živobytí.
Kolem roku 1800 se v Těšanech neučilo, opravovala se školní budova. Znovu zde byla zřízena škola v roce 1803. V té době kantorovi platili usedlíci podle velikosti hospodářství. Krom toho dostával odměnu z obecní pokladny. Za vyučování 16 zlatých ročně, za práci písaře 4 zlaté. Kvůli náboženství byl do Těšan dovážen jednou týdně Moutnický farář.
V roce 1830 byla vystavěna nová samostatná budova školy (č. 139). Krom třídy v ní byl i byt pro učitele. Pro posílení učitelovy autority se zlepšilo jeho sociální postavení zvýšením jeho příjmů.
Po roce 1887 byl v Těšanech kromě učitele i pomocník, který žil ve škole a pomáhal učiteli. 29.3.1886 na místo pomocníka, kterým se v té době už říkalo podučitelé, přišel Alois Mrštík. V té době už se učilo v nové školní budově, která byla postavena v roce 1882. Byly v ní dvě třídy a dva učitelské byty. A také obecní kancelář. Škola začínala v zimě v osm, v létě v sedm hodin. Docházka byla ale mizerná, mnoho dětí muselo pomáhat rodičům.
Většina občanů si školy moc necenila. Ale byli tu i tací, kteří školu podporovali, jako statkářka Weissová a její rodina. Přispívali na školu a o Vánocích ošatili několik chudých žáků. Ona i její syn August byli jmenováni čestnými občany.
Na přelomu 19. a 20. století bylo do škol zavedeno ochranné očkování. To bylo jen proti neštovicím. Kvůli záškrtu musela být škola na podzim roku 1894 uzavřena. Roku 1897 zase řádily spalničky.
Od roku 1894 byla škola už trojtřídní. Školní rok začínal 1.září a končil 15.července, prázdniny trvaly 6 neděl. Učitelský život se v té době zlepšil, neboť už byli placeni státem.
Velkou událostí byl výlet do Brna v roce 1904, kterého se účastnilo 28 dětí.
Za 1. světové války výuka značně upadala. Po převratu se škole ulevilo, přesto byly hmotné nedostatky. Vedoucí činitelé usilovali o to, aby se škola vymanila z církevních poměrů a tak byla zavedena nová vysvědčení, kde nebyl žádán podpis učitele náboženství. Rodiče sice byli proti, ale to učitele neodradilo od pořádání oslav Jana Ámose Komenského a narozenin prvního prezidenta.
Od 1.září 1919 byla otevřena pobočka při první třídě a zvýšily se tím výdaje. 30. a 31.května 1920 byl uspořádán dvoudenní výlet na Macochu. Návštěvnost školy byla stále nepravidelná.
Jedna z učitelek zavedla novotu, že se s dětmi přestala modlit, což vedlo k protestu mnoha matek. Vedlo to ke schůzi s učiteli a museli být povoláni četníci, aby se naštvané matky uklidnily.
Roku 1925 přišel nový učitel a také se nakoupily nové pomůcky. Od školního roku 1925/1926 byla škola rozšířena na čtyřtřídní s jednou pobočkou. Dne 16.června 1926 se žáci těšanské školy vydali na výlet na Mohylu míru. Tam byl asi náhodou přítomen páter Slovák z Brna, hlavní činitel, který se o její budování zasloužil. Ten promluvil k Těšanským školákům o potřebě světového míru. Pro vzdělání žáků se konala ještě spousta výletů do okolí.
Pro velký počet žáků podaly Těšany žádost na výstavbu obvodní měšťanské školy. To jim nebylo doporučeno a ostatní obce nechtěly přispívat. v roce 1928-1929 byla škola rozšířena na pětitřídní. Dne 25.5.1928 se zastupitelstvo usneslo, že postaví měšťanskou školu na počest T.G.Masaryka. Základní kámen byl položen už 28.října 1928. Protože se ale vlekla jednání o postavení měšťanky, tak se zastupitelstvo dohodlo, že na jejím místě bude postavena obecní škola, která může být později použita jako měšťanská.
Stavba se začala 13.července 1931. Otevření bylo stanoveno na 4.září 1932. Od 1.prosince už byla škola povolena jako městská, vyučovat se začalo 13. prosince. Už roku 1935 musela být měšťanka rozšířena. Tím se zrušilo vyučování ve staré škole, kde byl založen chudobinec. Škola ovšem neměla tělocvičnu, využíván byl sál v hospodě u Rotnáglů pronajatý sokolem.
V roce 1936 byla měšťanka změněna na újezdní školu, měly ji navštěvovat žáci z Borkovan, Nesvačilky, Moutnic a Šitbořic. V roce 1938 vzniklo na pomoc škole rodičovské sdružení.
Za okupace byly vyhazovány pomůcky ze stanoviska Němců závadné. Nápis Masarykova škola byl přeměněn na dvojjazyčné Schule-škola.
Ve škole byl nedostatek paliva. Zimní prázdniny byly prodlouženy, za nedostatku uhlí bylo vyučování zastaveno.
V roce 1946 bylo rozhodnuto, že místo potřebné přístavby bude postaveny nová škola. 31.prosince 1947 byla dokončena stavba bytového domu pro učitele, v té době už se chystaly základy školy. V roce 1950 byla nová škola dokončena. Od 1.ledna převzal všechny náklady na školu stát. 8. října byla nová škola otevřena.
V Těšanech zůstaly zavedeny hodiny náboženství, a i když už na ně nechodily všechny děti, v Těšanech bylo procento věřících žáků vždy vysoké, což se KSČ samozřejmě příliš nelíbilo.
V roce 1963 byla zavedena školní družina, od roku 1964 stravování. Dnes už funguje jenom nejnovější budova školy. V měšťanské škole byl vybudován bytový dům.
Měšťanská škola, dnes bytovka:
Současná škola i s tělocvičnou:
pondělí 8. srpna 2011
Kaplička
Za doby druhé světové války se i v Těšanech rozmohlo udavačství, skrz které bylo odvedeno několik občanů Těšan. Ti byli umístěni v koncentračních táborech. Po válce se z nich všichni vrátili naživu. Přiřkli to tomu, že se modlili k panně Marii a zavázali se i proto, aby se zviditelnili, že postaví kapličku. Všichni z okolí nadšeně souhlasili a pořádali se sbírky a každý kdo mohl při stavbě pomohl. I když byla provázena obohacováním se některých občanů, o kterém se nemluvilo a na které se viníkům nikdy nepřišlo. Kaple nakonec byla dostavěna a konají se na ni pravidelné poutě. Byla i několikrát vykradena.
Sochy, kříže, pomníky
Socha T.G.Masaryka a pomník padlým v 1.světové válce
Již 19.2.1926 podal starosta zastupitelstvu návrh, aby byl postaven pomník na památku padlých v 1. světové válce. Měl být umístěn ve středu obce. Až na jaře 1938 se rozhodlo, že bude postavena socha na počest prvního prezidenta T.G. Masaryka a zároveň pomník padlým. Byl vybrán jeden ze soutěžních návrhů a zakázka byla zadána kamenické firmě v Kloboukách u Brna za 15 000 Kč. Místo pro památník bylo parkovitě upraveno a 25.9.1938 se mělo konat slavnostní odhalení. To bylo zrušeno kvůli začátku 2. světové války. Za 2. světové války byly pomníky často ničeny a zničen měl být i tento. O pomník se ale za druhé světové války nikdo (jak Němci, tak Těšaňáci) nestaral. Pro Němce byl spíše hezký z uměleckého hlediska, kterého si cenili a Těšanským byl v těžké době nějaký pomník ukradený. Sochu tedy nikdo z domácích nebránil a nikomu z nepřátel nepřišla důležitá.
Napoleonský kříž
Kříž stojí na náměstí jako paměť na ukončení napoleonských válek. Nikdo nepamatuje, kde se vzal, ale ví se, že přežil jak Německé, tak Ruské řádění. Je to dominanta označující střed obce. Lidé kříž používají jako orientační bod. Na cestě by vám mohli říct, abyste zabočili ,,u křížku".
Sochy sv.Dominika a sv.Gottharda
Stojí na prostranství před kovárnou. Socha svatého Dominika pochází z roku 1717 na počest Dominikánů. Svatý Gothard pochází z roku 1773.
Již 19.2.1926 podal starosta zastupitelstvu návrh, aby byl postaven pomník na památku padlých v 1. světové válce. Měl být umístěn ve středu obce. Až na jaře 1938 se rozhodlo, že bude postavena socha na počest prvního prezidenta T.G. Masaryka a zároveň pomník padlým. Byl vybrán jeden ze soutěžních návrhů a zakázka byla zadána kamenické firmě v Kloboukách u Brna za 15 000 Kč. Místo pro památník bylo parkovitě upraveno a 25.9.1938 se mělo konat slavnostní odhalení. To bylo zrušeno kvůli začátku 2. světové války. Za 2. světové války byly pomníky často ničeny a zničen měl být i tento. O pomník se ale za druhé světové války nikdo (jak Němci, tak Těšaňáci) nestaral. Pro Němce byl spíše hezký z uměleckého hlediska, kterého si cenili a Těšanským byl v těžké době nějaký pomník ukradený. Sochu tedy nikdo z domácích nebránil a nikomu z nepřátel nepřišla důležitá.
Napoleonský kříž
Kříž stojí na náměstí jako paměť na ukončení napoleonských válek. Nikdo nepamatuje, kde se vzal, ale ví se, že přežil jak Německé, tak Ruské řádění. Je to dominanta označující střed obce. Lidé kříž používají jako orientační bod. Na cestě by vám mohli říct, abyste zabočili ,,u křížku".
Sochy sv.Dominika a sv.Gottharda
Stojí na prostranství před kovárnou. Socha svatého Dominika pochází z roku 1717 na počest Dominikánů. Svatý Gothard pochází z roku 1773.
Dvůr, vila
Zámeček
Předchůdce státního statku byl panský dvůr. Ten se vzpomíná již ve středověku. Nejdéle patřil mnichům Dominikánům. Po zrušení Dominikánského kláštera připadl komornímu fondu. Ten část půdy v roce 1787 rozparceloval, ze zbývající půdy vznikl státní statek. Dvůr se skládal z hospodářských budov a z rezidence (zámku), v tom byl purkrabský úřad a byty pro dva úředníky. Ve dvoře byl byt o dvou světnicích, který obýval nájemce rohatého dobytka. Dále tam byly byty pro čeládku a byt pro pivovarníka. Bylo zde také obydlí pro drába, 3 stodoly, 2 kůlny, maštale a chlévy. Ke dvoru patřily ovčírny v Horních a Dolních Šinkvicích. Na statku byly také tři rybníky. Nebyli zde chovány plemenné klisny ani plemenní hřebci, poddaní jezdili se svými kobylami do státních hřebčínů. Po roce 1807 se přešlo od úhorového systému k pokrokovějším technologiím a byly rušeny rybníky. Pozemky, které se takto získaly, byly prodávány menším zemědělcům. Po roce 1884 byla práce na statku obstarávána výhradně námezdními silami. Pracovaly zde celé rodiny. Muži jezdili s koni nebo voly, ženy pečovaly o dobytek a pomáhaly na polích. Za odměnu bydleli v bytě na statku a dostávali především naturálie. Podmínky života těchto deputátníků nebyly valné a často se stěhovali z jednoho statku na jiný. V roce 1905 se strhla velká stávka za zvýšení platů, ta byla potlačena a aktéři byli potrestáni. po první světové válce měl statek výměru 218 hektarů, Roku 1924 byla provedena pozemková reforma, při které byly rozprodány některé pozemky a výměra dvorské půdy se zmenšila na polovinu. Členové rodiny Weissové si za první republiky vystavěli v zámecké zahradě budovu napodobující barokní sloh. Po druhé světové válce přišla další parcelace. Když se vedení ujala KS byla parcelace zrušena a statek byl opět sjednocen. Roku 1966 měl státní statek 594 ha půdy a 43 ha lesů, které převzaly Státní lesy. Ke statku patřila též farma Šinkvice. Tam se odchovávala hříbata a byl zde zaveden chov plemenných a závodních koní. Zámeček byl zrekonstruován v roce 1999 a nyní je v soukromých rukou.
Předchůdce státního statku byl panský dvůr. Ten se vzpomíná již ve středověku. Nejdéle patřil mnichům Dominikánům. Po zrušení Dominikánského kláštera připadl komornímu fondu. Ten část půdy v roce 1787 rozparceloval, ze zbývající půdy vznikl státní statek. Dvůr se skládal z hospodářských budov a z rezidence (zámku), v tom byl purkrabský úřad a byty pro dva úředníky. Ve dvoře byl byt o dvou světnicích, který obýval nájemce rohatého dobytka. Dále tam byly byty pro čeládku a byt pro pivovarníka. Bylo zde také obydlí pro drába, 3 stodoly, 2 kůlny, maštale a chlévy. Ke dvoru patřily ovčírny v Horních a Dolních Šinkvicích. Na statku byly také tři rybníky. Nebyli zde chovány plemenné klisny ani plemenní hřebci, poddaní jezdili se svými kobylami do státních hřebčínů. Po roce 1807 se přešlo od úhorového systému k pokrokovějším technologiím a byly rušeny rybníky. Pozemky, které se takto získaly, byly prodávány menším zemědělcům. Po roce 1884 byla práce na statku obstarávána výhradně námezdními silami. Pracovaly zde celé rodiny. Muži jezdili s koni nebo voly, ženy pečovaly o dobytek a pomáhaly na polích. Za odměnu bydleli v bytě na statku a dostávali především naturálie. Podmínky života těchto deputátníků nebyly valné a často se stěhovali z jednoho statku na jiný. V roce 1905 se strhla velká stávka za zvýšení platů, ta byla potlačena a aktéři byli potrestáni. po první světové válce měl statek výměru 218 hektarů, Roku 1924 byla provedena pozemková reforma, při které byly rozprodány některé pozemky a výměra dvorské půdy se zmenšila na polovinu. Členové rodiny Weissové si za první republiky vystavěli v zámecké zahradě budovu napodobující barokní sloh. Po druhé světové válce přišla další parcelace. Když se vedení ujala KS byla parcelace zrušena a statek byl opět sjednocen. Roku 1966 měl státní statek 594 ha půdy a 43 ha lesů, které převzaly Státní lesy. Ke statku patřila též farma Šinkvice. Tam se odchovávala hříbata a byl zde zaveden chov plemenných a závodních koní. Zámeček byl zrekonstruován v roce 1999 a nyní je v soukromých rukou.
Vila
Původně patřila ke statku, po 2.světové válce byla odkoupena pro potřeby MNV, dnes v ní sídlí pošta a restaurace Maryša.
Panská kovárna
Dnešní budova kovárny, postavená v barokním slohu, vznikla kolem roku 1714. Byla zbudována stranou ostatních budov kvůli nebezpečí z ohně. Kovárna byla situována na křižovatce cest, takže se zde mohli zastavit projíždějící. Roku 1787 byla prodána od Dominikánského dvora do soukromých rukou. Po pětačtyřicátém roce budova kovárny chátrala. JZD uvažoval, že v ní zřídí vinárnu. Pak se o ni začalo zajímat Technické muzeum v Brně. Po delším jednání ji v roce 1968 koupilo a zrestaurovalo ji.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)