sobota 6. srpna 2011

Historie

   ,,Původní osada, složená jen z několika stavení, byla vybudována na malé suché vyvýšenině, která se zvedala nad bažinaté okolí mezi potůčkem tekoucím přes dědinu a ručejem, který pramenil v mokřině u bývalého hospodářského družstva a tekl přes trať zvanou Haltýř. Oba malé toky po spojení ústily do Borkovanského rybníka," říká kniha popisující Těšany (ručej - knižní výraz pro silný tok nebo potok vůbec). 
      Osada tehdy měla tvar čtverce, jejímu jádru, které se dochovalo dodnes, se říkalo Kout. Nová obydlí se stavěla hlavně kolem Strážek (kopec za vsí), kde přehrazením potoka vznikla vodárna. Na sušších svazích se obyvatelé věnovali pěstitelství, v tomto kraji hlavně obilí a vína. Na vlhčích rovinách se rozprostíraly pastviny pro zvířata, která byla potřeba k obživě a to nejen jako zdroje masa či mléka, ale také jako tažné síly. Pole se obdělávala dvojtraťovým způsobem, tedy polovina se osela, druhá se nechala ladem jako pastvina. Napřesrok se jejich funkce otočila. Vesničané také chodívali lovit. V mokřinách se ukrývalo vodní ptactvo a v lesích východně od vesnice divá zvěř.
   Těšany patřily  zeměpánu, který dával části majetku feudálům za to, že zastávali různé úřady. Od roku 1131 patřilo jednomu z Brněnských kostelů (nejspíše chrámu Sv.Petra) několik okolních vesnic včetně jednoho popluží (statku) v Těšanech. Prameny o Těšanech následující století mlčí. 
   V dvanáctém století přišel v zemědělství trojpolní úhorový systém - rozdělení na tři části, jedna se osela ozimem, druhá jařinou a třetí se nechala ležet ladem. To znamenalo zdvojnásobení úrody a rozvoj dědiny. To vedlo k růstu dědiny a tedy odlesňování půdy. Lidé museli od svého gruntovního pána půdu nejdříve koupit a pak za ni platit nájem, aby si byli jisti, že o ni nepřijdou, až ji odlesní. 
   Vodu obstarával potůček podél něhož se stavěly nové domy. Byl objeven i nový silný pramen nazvaný Skalka. 
   Jelikož okolní lesy už Těšany nechránily, byly vystaveny útokům nepřátel, především z Uher. Jeden z nejničivějších vpádů byl v roce 1253 za Uherského krále Bély  IV. Jeho vojská tvořili Kumání, naši předkové je nazývali Polovci nebo Plavci a byli to velmi pohybliví jezdci na rychlých koních, objevovali se náhle, pro těžké rytíře byli nedostižní. Jejich loupení a vypalování neunikly ani Těšany. Nájezdy se opakovaly zhruba každých deset let a Těšanům nepomáhaly ani odvetné výpravy českých vládců. 
   Ve třináctém století se pozvolna rozpadá zeměpanský systém a majetek připadá feudálům. Těšany přešly do držení šlechtického rodu pánů z Obřan u Brna. Jejich významný představitel Boček založil u Žďáru klášter Studnice Panny Marie, který považoval celý rod za rodový majetek a výrazně ho podporoval. Boček měl tři děti, mezi které se rozdělil i majetek. Jeho syn Smil zemřel a jeho dcera Anežka Těšany spolu s dalším majetkem darovala klášteru. Její manžel Vítek by musel vyplatit 100 hřiven, kdyby chtěli majetek zpět. Není jasné, jestli Vítek klášter vyplatil nebo zda poslední z dědiců, Gerhard, třetinu Těšan ukradl, ale klášter Těšany nikdy nedostal. 
   Další majitelé nejsou známi až k řezníkovi jménem Oto, kterému byl zřejmě předchozí majitel Těšan dlužen a tak mu je přenechal. Oto v roce 1356 dědinu prodal Ješkovi z Bouzova. Od Ješka Těšany získal Půta z Vildenberg a pak jeho dědic Beneš. Ten si vypůjčil od Dominikánů, kteří poslední dobou velmi zbohatli, 50 hřiven, ty však nemohl splatit a tak se dluhu zbavil tím, že jim přenechal Těšany. Ovšem Těšany měli dostat až po smrti Benešova bratra Mikuláše. Dominikáni nezískali úplně celou obec ( získali 18 lánů). V roce 1379 si Dominikáni nechali majetek potvrdit u moravského markraběte, rok na to už byl jejich. 
   Skončila klidná vláda Karla IV. a začaly rozbroje mezi Václavem IV. a pány a také mezi Moravskými markrabaty Joštem a Prokopem. Mocenské skupiny se poškozovaly navzájem využitím různých lapků, kteří ničili majetek protivníků. V Boleradické pahorkatině působila jedna z těchto tlup lapků. Jejím vůdcem byl nějaký Janáč a jeho pomocníkem byl jeho syn Siróček. Podporoval je Boleradický pán Boček a Jan z Čihova, jemuž patřily Němčičky a Morkůvky. Další podporu měli od zábrdovických premonstrátů. Podporu měli i od farářů v okolí, včetně Šinkvického (Těšany spadaly pod Šinkvice), kteří se báli, aby jim nevypálili fary. 
   V Husitských válkách zůstalo Brno, pod nějž spadaly i Těšany, věrno králi Zikmundovi a nikdy nebylo dobyto. Za doby Husitských válek byly Těšany většinou uchráněny, i když záznamy z některých období chybí. Do konce patnáctého století jsou ohledně Těšan jen zmínky spojené s handrkováním o majetek Dominikánů. K Dominikánům přišla i část Šinkvic, tu ale k Těšanům nepřipojili, dali ji jako záruku Mikuláši z Kinichsperku, který část Šinkvic v roce 1511 získal. Dominikáni chtěli získat Šinkvice a to se jim v roce 1552 povedlo. Získali 8 lánů a Šinkvice tak nepřipadly k Otnicím nebo Šaraticím, ale k Těšanům, kde si Dominikáni posílili vliv. 
   Důležitou budovou Dominikánů v Těšanech byl panský dvůr, zřejmě na místě, kde stojí dnešní zámeček.   V 16. století se zvyšovala intenzita panského hospodářství. Orientovali se především na obilnářství, vinařství,  chov obcí a rybníkářství. 
   V polovině 16.století nastává budování rybníků v okolí Těšan, zatopena byla i část Šinkvic. V Těšanech byla vybudována spousta rybníků, v roce 1583 se Těšany jmenovaly Rybnické Těšany. Budování rybníků a umělých struh vedlo k tomu, že Moutnice měly nedostatek vody. Vedlo to ke sporům, které vyřešila až smlouva a to v roce 1562. Řešila se v nich strouha vedoucí do Zatčan, která znemožňovala Moutnickým přístup k pozemkům na její druhé straně. Bylo dovoleno vystavět v Moutnicích několik mostků. Dále byly komisí vyměřeny přesné hranice obcí. 
   16. století bylo klidné, války s Turky se odehrávaly daleko. Začátkem 17. století se bouřily Uherské stavy v čele se Štěpánem Bočkajem. Jeho oddíly vpadaly na Moravu. Neví se, jestli před Bočkajem byly Těšany ušetřeny, ale vlastní vojska, která Těšany procházela byli žoldnéři, kteří loupili a kradli, kde se dalo. Jelikož Těšany stály na křižovatce cest, prošla jimi spousta oddílů. 
   Po roce 1618 vypukla Třicetiletá válka, za které byly Těšany dvakrát zpustošeny vojsky nekatolických pánů. Protestantští vzbouřenci měli zálusk především na církevní majetek, což byl v Těšanech panský dvůr. Dominikáni dostali povolení namalovat ke vjezdu do vesnice císařského orla, který měl vzbouřence odstrašit. Dále byla v Těšanech umístěna jednotka Salva Quardia, což byl malý císařský oddíl, který chránil Těšany před drancováním protivníků i vlastních pluků. 
   Na konci třicetileté války se Těšanům dařilo velmi zle. Roku 1645 oblehli Brno Švédové a drancovat jezdili i do Těšan, které vypálili. Počet obyvatel po třicetileté válce klesl na třetinu. 1648 byl uzavřen Vestfálský mír, nastala obnova. Obnova šla velmi pomalu. Začínalo se hlavně výnosnými odvětvími, což v Těšanech bylo vinařství. 
   Dominikánky držely 7 hospodářství, ale bylo těžké se o ně starat a tak uvažovali o odprodeji mužské části jejich řádu. Na to potřebovaly souhlas panovníka a provinciála dominikánského řádu. Kupní cena byla 2000 zlatých. Těšany byly sceleny v rukou dominikánů. 
   Stát prováděl revizi financí, k čemuž patřil soupis osedlých. V Těšanech bylo  6 celolánů, každý po šesti polích a také 10 pololánů (poloviční velikost pozemků) též po šesti polích. Krom toho bylo v dědině 8 zpustlých celolánů a 6 zpustlých pololánů. Také zde bylo 15 opuštěných domů. 
   Roku 1663 vtrhl do Uher turecký vezír Achmet a jeho pluky, složené z divokých Tatarů a Kumánů, se dostali i na Moravu. Tataři se nevyhnuli ani Těšanům, kde se lidé neměli kam schovat, na rozdíl od ostatních vesnic, kde byly lesy a podzemní úkryty. Tataři se zarazili až o Brněnské hradby. Stát zavedl nové daně a snažil se Turky zastavit budováním nových pevností a náborem více vojáků. Přes Těšany táhly vojenské oddíly v letech 1682 a 1683. 
   Kromě bojů byly Těšany poškozeny také několika požáry. Jeden z největších požárů zachvátil Těšany 11.6.1697, komise dominikánů vyčíslila škodu na 4500 zlatých. 
   Z krize se feudálové vzpamatovávali také zakládáním pivovarů, pro něž byly v Těšanech dobré podmínky. První zmínka o pivovaru je z roku 1691. Pivovar stával naproti zámečku. Pivovar byl podsklepen. Sklepy vedly i pod zámeček. Další byli (možná i jsou) pod domy 29 a 30 a vedou až k domu 79.  V Těšanech se vařilo ročně asi 800hl piva. Pivovar měl svého vlastního bednáře. Pivo z pivovaru se prodávalo v panského hospodě, která k němu přiléhala, později na jejím místě stál Rotnáglův hostinec, dnes zde nejspíš jsou potraviny a hospoda. 
   V 1.polovině 18. století ustoupilo turecké nebezpečí. V roce 1742 vtrhla na Moravu Pruská armáda Friedricha II. A nevyhnula se ani Těšanům. Sotva se obec vzpamatovala, roku 1747, přesně 8.července, vyhořelo 8 domů. 
   V 18. století se prováděl pořádek ve financích, hlavní byl Tereziánský katastr. Komise dorazila do Těšan v roce 1750.  Komise se znovu objevila v roce 1753. Sedláci se nejspíš domluvili, protože při obou kontrolách se jim podařilo zatajit značné pozemky.  
   Poddaní se starali jak o svoje pozemky, tak i o panské – robotovali. Všichni museli platit činži a odvádět naturální dávky. Kromě sedláků, celoláníků, pololáníků a čtvrtníků žili v Těšanech ještě chalupáři, kteří měli domky na selské půdě. To byli druhorození a mladší synové, kteří se nepřiženili na statek a postavili si dům na pozemku otce. Chudší byli domkaři, kteří měli pole velmi malá nebo žádná. 
   Také se musel odvádět desátek. Původně to byla zdlouhavá procedura a tak se dohodlo, kolik mají rolníci odevzdat a nebral se každý desátý kus. Vrchnost věděla, kolik dostane a rolníci zas, kolik mají dát. Část z desátku odevzdávala vrchnost také Moutnickému faráři, takže s ním neměli Těšanští poddaní starost.  
   Počátkem 18. století nebyla nouze o půdu, bylo jí dost z opuštěných vesnic (Šinkvice, Sadkov). V roce 1756 byl uzavřen s Pruským králem dočasný mír, Rakousko se ale chystalo vzít si zpátky území, která mu odňal. Vojáci se začali  zásobovat a poddaní museli odvádět magacín, zvláštní dávky.  V roce 1758 pruský král Friedrich II. oblehl Olomouc. Povinnost zásobovat armádu měly i Těšany. Těšanští se svými koňmi nepřepravovali jenom majetek, ale roku 1765 dostali císařské poručení, aby se dostavili na Holubickou hospodu, odkud museli odvézt habsburského prince Leopolda, druzí zase vezli prince Josefa z Hostěrádek. Na povinné přípřeži, která byla velmi těžká, padli dva koně. Při prodeji a odkupu koní se vybíral jistý obnos a z toho byl vytvořen fond pro ty, jejichž koně pojdou při povinné přípřeži.
   Od roku 1761 přišla nová měna – krejcary.
  Nesnáze přinesly další pohromy. 21.června 1757 to byla obrovská bouře, která udeřila do dvou vrb v Močilkách, škody způsobila především v okolních vesnicích. 2. července 1766 bylo takové krupobití, že z obilí a vinic nic nezbylo. Padaly kroupy velké jako vlašské ořechy, místy i jako slepičí vejce. Krupobití bylo provázeno prudkou vichřicí. Hned po novém roce přišlo další krupobití.
   V Těšanech také často hořelo. Například v roce 1774, kterému nepomohly místní větry. V roce 1776 dul tak silný vítr, že ztrhnul střechu kapličky využívané jako zvonice, na náměstí.
   Další nesnáze byly s vrchností, která podezřívala poddané, že zatajují půdu. V hladových letech 1771-73 se v Těšanech objevil šidivý mlynář, na kterého si naštěstí posvítili dominikáni. I na jeho ženu, mlynářku. Všechno na ně později vyzradila i děvečka. Machánek se musel z mlýna odstěhovat. Dodnes se na jeho útěk před komisí vzpomíná úslovím: ,,Ztratil se jak Machánek.“
   V 18. století se sedláci neměli moc dobře a zloba venkovanů mířila k vrchnosti. V roce 1775 vření vyvrcholilo vzpourou v Jižních Čechách, po níž císař nařídil zmírnění poddanských povinností a soupis gruntů (statků). Josef II., aby zvýšil zájem sedláků o jejich vlastní hospodářství, poskytl jim právní jistotu a nařídil, že si musí statky zakoupit od vrchnosti za symbolické ceny.
   Slezské války skončily roku 1763, ale ani pak nenastal pokoj. Prusko bylo hrozbou a Rakousko nezapomnělo, že přišlo o Slezsko. 1778 znovu vypukla válka. Musely být odváděny mimořádné dávky. Vojna naštěstí brzy skončila.
   Nastal nedostatek půdy a tak došlo na rozdělování panských půd mezi drobné zemědělce, církevní půdy nevyjímaje. Proto byly některé církevní instituce rušeny, 28.října 1784 i brněnští dominikáni. Jejich závazky převzal komorní fond, o mnichy se postaral stát. Dominikány vystřídal ,,kamerální fond“. Lidé se na majetek na zámku dívali žádostivě, proto byl najat noční hlídač. Stát se zbavil části zodpovědnosti rozdělením nabytých pozemků menším rolníkům. Této akci se říká Raabizace podle národohospodáře Raaba. Půdy se přidělovalo tolik, aby uživila jednu rodinu – famílii, od toho familianti. K dělení došlo v roce 1778, dostalo ji 23 bezzemků. Na parcelách byla vystavěna řada domků, dodnes známých jako Famílie.
   Protože se rozdala půda, nebylo potřeba tolik roboty a protože familianti nerobotovali, poddaní nemuseli robotovat, dohodla se suma, kterou budou platit, jako kompenzaci. Některé práce ale zůstaly, některé dávky byly odevzdávány ve formě naturálií. Platili se také daně státu, tzv.kontribuce. Ty byly vyšší něž platby vrchnostem a koncem 18. a začátkem 19. století se zvyšovaly.
   Pro lepší orientaci byla pořízena nová evidence josefinský katastr. Na rozdíl od předchozích měření se neregistrovaly pozemky podle výpovědí poddaných a rychtářů, ale podle vlastních měření. Soupis v Těšanech proběhl 1787. Od roku 1771 byly všechny domy očíslovány.
   Těšnský mlýn, číslo popisné 1, byl roku 1784 prodán na věčný úrok. Získal ji Kašpar Machánek, který měl asi vlivné přímluvce. Aby neopakoval svoje provinění z hladových let, dostal do smlouvy určeno, kolik jaké mouky musí semlít.
   Poměry v Těšanech nepříznivě ovlivnila bouře 6.8. 1792. Ta začala velmi neočekávaně. Roku 1802  propukl velký požár. Zničeno bylo 18 stodol a 16 stavení.
   Konec 18. a začátek 19. století probíhaly pod tíhou francouzské revoluce a napoleonských válek. Roku 1805 zasáhla litice naše země. Koncem listopadu Francouzi vyplenili Těšany. V prosinci, při bitvě u Slavkova, se krajem přehnal strach. Francouzi znova do Těšan přišli až roku 1809. Pak nastalo krátké období klidu. Sedláci potom museli zásobovat Rakouskou armádu, která se chystala na rozhodující útok proti Napoleonovi. Protože vozy musely jezdit do Kolína a do Čáslavi se zásobami, zpožďovaly se všechny práce. Navíc byl deštivý rok, takže nastala bída. Následkem válek stoupalo i daňové zatížení. Byla to velká radost, když byl roku 1813 Napoleon poražen. O velké radosti je zápis i v kronice.
   Po válce byly velké kontribuce a žilo se ode žní do žní, půda byla vyčerpaná a ceny obilí rostly, hlavně v neúrodných letech. 12.6.1818 navíc Těšany i okolí postihlo krupobití, které poničilo většinu úrody. Rok 1829 byl také mimořádný. Už v listopadu napadl sníh, který v lednu dalšího roku náhle roztál a přišly povodně.
   V roce 1825 se v Těšanech provádělo přesné měření všech pozemků. Těšanští byli dobře spraveni o tom, co se děje v jejich vlasti. 1831 kronikář zaznamenal, že nastalo velké pozdvižení v Rusku a Polsku ve spojení s velkou nemocí, o které nikdo dřív neslyšel – cholera morbus. Cholera se šířila z Ruska na západ. Lékaři byli bezmocní a jediné, co se vědělo bylo, že se přenáší bacily ve vodě. Do vody se proto sypaly různé chemikálie, nejvíce chlorové vápno. Lidé si ovšem mysleli, že je vrchnost chce otrávit a tak se bouřili. Cholera se měla zastavit i tím, že se měl přerušit styk s Uhry. Na hranicích byly jednotky, které znemožňovaly přesun. Bohužel se několik nakažených přes hranice dostalo už dříve. Přímo v  Těšanech od 11.října do 28.listopadu zemřelo 57 lidí.
   Roku 1848 došlo ke zrušení roboty, protože Rakousko už nechtělo být zaostalou zemí. V roce 1848 proběhla vlna revolucí, i v Těšanech se bedlivě sledovala politická situace. Začalo se usilovat o revoluci v zemědělství, ale zemědělci byli velmi nedůvěřiví k novotám. Nakonec se na nový systém hospodářství, který zahrnoval více plodin přešlo, protože po zrušení roboty měli lidé více času věnovat se složitěji pěstovaným plodinám na vlastních polích. 
   Koncem třicátých a začátkem čtyřicátých let 19. století nastalo sucho. Obilí se sice nějaký čas dařilo, ale v roce 1836 se sucho pořádně projevilo a všechno zkomplikovala cholera. Sucho zastavilo i práci mlýna a proto se jezdilo do Židlochovic. I tam bylo ale málo vody a na semletí se čekalo dlouho. Rok 1845 začal suše, v červenci ale tak pršelo, že se zkazilo všecko obilí. Tím stoupla jeho cena. Stoupla i cena brambor. Nedostatek brambor v nadcházejícím roce přinesl bídu. Z Polska a ze Slezska utíkali lidé na úrodnější Moravu, i do Těšan. I přes problémy se v Těšanech v tomto období postavilo 6 nových domků.
   Brzy se začal odehrávat zápas na zemském sněmu o práva národa českého. Na podporu čelních představitelů našeho národa se roku 1860 obecní zastupitelstvo v Těšanech usneslo, že těmto osobám udělí čestné diplomy. Rozhodnutí bylo uveřejněno v Moravských novinách. Mezi poctěnými byli: historik František Palacký, František Ladislav Rieger, baron Alois Pražák, spisovatel Jan. Ev. Bílý, ďakovský biskup František Smolka, kanovník Ignác Wurm a jeho bratr Josef Wurm z nedalekých Klobouk, jehož mnozí Těšanští dobře znali.
   Lidé z okolí Brna kladli politické naděje do ministra Belcrediho, který měl panství v Líšni. Roku 1865 mu byl poslán z Klobouckého okresu zvláštní přípis – projev důvěry. I z Těšan ho podepsali čtyři členové obecního zastupitelstva.
   Přišly rozbroje mezi Rakouskem a Pruskem, což vedlo k obrovským výdajům. Jedna z cest, kterou vojáci využívali vedla z Hodonína přes Klobouky a Těšany k Brnu. 1.června 1866 přišli do Těšanského okolí první oddíly. Do Těšan bylo přiděleno šest setnin, což je šest set mužů, o které se místní museli starat. 15. června začaly válečné operace a vojsko odtáhlo, týž den přitáhl pluk vévody Manuela. Těšanští se o všecky nedokázali postarat a někteří odešli do Moutnic. Přesto jich ve vsi zůstalo 1800.
   Válka pomalu postupovala. Po porážce Rakouska u Hradce Králové, ustupovaly jejich sbory na Moravu. 12. Července 1866 bylo Prusy obsazeno Brno. Vsí proběhly už týž den hrůzné historky a lidé se začali schovávat. Po neklidné noci se vše vrátilo do pořádku a Těšanští se chystali na příchod armády. 15. července se objevily první Pruské oddíly. Ty se ale nezdrželi, vyžádali si oves pro koně, voly, víno, pivo a mnoho sena. Oddíly projížděly až do 6. srpna. Prošlo jich tu na dvacet tisíc. Škody byly vyčísleny zhruba na 10 000 zlatých, vyplaceno bylo jen zhruba 5 000. Jelikož obec splnila požadavky Prusů, byla ušetřena drancování.   U Pruských vojsk ovšem vypukla cholera, kterou přenášeli sebou. V Těšanech od 11. srpna do 11. září 1866 zemřelo 15 mužů, 11 žen a 27 dětí.
   Prusi odešli, ale sucho nastalo. V roce 1857 Těšany postihla bouře, která přišla ze dvou stran a nad Těšany se srazila. Vznikl požár. Když po dlouhé době ustal, mnoho domů bylo zatopeno a mnoho lidí muselo před vodou uniknout. Po katastrofě se na podporu postižených sešlo 199 zlatých 75 krejcarů. Darovali jednotlivci i okolní obce. 30. července vyšlo dárcům poděkování v Moravských novinách.
   V roce 1861 byl i kvůli mrazům velmi neúrodný rok. V roce 1864 vypukl další velký požár. Hasičské jednotky se dostavily rychle a většina domů byla navíc pojištěna, i když na malé částky. Dne 13.září hořelo znova. 10.června 1865 přišlo krupobití. To poničilo především Borkovany. Ty posléze zasáhl i velký požár, který poničil 100 domů.
   Rok 1866 začal slibně mírnou zimou, selo se brzy. Avšak 14. a 15. května uhodily silné mrazy a úroda pomrzla. 23.července 1874 vyhořelo 25 domů ve Familiích a čtyři selská stavení v dědině. Přes všechny svízele se vesnice rozrůstala. V roce 1890 měly Těšany 202 obytných domů a 1123 obyvatel. Kvůli velké úmrtnosti hlavně u dětí byl v roce 1895 rozšířen hřbitov. Na přelomu století se růst dědiny zastavil.
   Obchod v Těšanech tehdy vlastnil žid Moric Bick. Jeho obchod se díky jeho úspěchům rychle rozrůstal až do roku 1932, kdy mu zemřela žena a odstěhoval se z Těšan.
   Do života dědiny těžce zasáhla léta 1914-1918. Po atentátu v Sarajevu byla v celém mocnářství vyhlášena všeobecná mobilizace mužů do třiceti osmi let. Branná povinnost se nakonec stahovala na všechny muže od 18ti do 50ti. Hospodáři velkých gruntů do války nešli, stát si chtěl zajistit zásobování. Během války přišly hlad a bída, při práci scházely mužské ruce. Obec byla v tíživé situaci a navíc po ní statek žádal nazpět 10 000 zlatých, které si obec zapůjčila na výstavbu silnice k Nesvačilce. Těšanští museli odevzdávat válečné dodávky. To byla jednotná suma pro celou obec, na kterou se všichni skládali. Když nebylo dost, chodilo se dům od domu rekvírovat. Chodili členové obecního výboru někdy i s četníky. Obilí se našlo jen tam, kde se chtělo, někam se ani nešlo. Lidé zásoby schovávali do úkrytů, kde se často kazily.
   Zásobení nezemědělského obyvatelstva mělo být zajištěno lístkovým systémem, čekalo se však hodiny a mnozí se nedočkali. Každou neděli proto táhla k Těšanům spousta vyhladovělých Brňanů. Ti nakupovali za velké peníze a to vedlo i k tomu, že venkovští lidé zvyšovali ceny. Objevili se i keťasi, překupníci, kteří se chtěli obohatit.
   Velká část obecní správy narukovala a majitel velkostatku ani jeho zástupce, kteří byli na schůze zváni na ně většinou ani nechodili. Nesžili se s dědinou a necítili těžkosti prostých vesničanů.
   28. května 1916 se obec upsala k válečné půjčce 2000 korun. Tu poskytli válkou vyčerpanému Rakousku-Uhersku. Půjčky pokračovaly a nakonec si i samy Těšany musely půjčit. A nátlak k půjčkám pokračoval dál, až dokud se nerozpadlo Rakousko-Uhersko a roku 1918 vznikla Česká Republika.
   V Těšanech se prováděl soupis Brambor, kterými se mělo zásobovat vyhladovělé Brno. Začali se vracet vojáci. Válka si vyžádala 44 obětí z Těšan. V dubnu 1919 se před budovou staré školy sázela ,,lípa svobody“. Aby se vyplnilo celé prostranství, byly vysázeny lípy tři: svobody, Masarykova a legionářů.
   Mnoho dělníků z Těšan našlo práci v Brně, ale spojení bylo těžké, do Sokolnic, na nádraží to bylo 7 kilometrů pěšky. Těšanské obecní představenstvo se ale nedohodlo na příspěvku na zřízení autobusové linky. Ani železniční trať, která by vedla poblíž Těšan nebyla po vleklých jednáních uskutečněna. Těšany si vymohly alespoň zřízení telefonní linky a veřejné hovorny a to v roce 1924. Dále byla dobudována cesta přes Familie a byly prodány některé pozemky na splacení půjček.
   18. a 19. června 1924 projížděl Těšany prezident Masaryk. Byla to velká událost a obecní zastupitelstvo na ni uvolnilo velkou sumu peněz.
   Podle sčítání z roku 1921 žilo v Těšanech 1284 obyvatel. V roce 1920  byly v Těšanech založeny Lidová strana ( soustřeďovala občany římsko-katolického vyznání), Agrární neboli Republikánská strana (sdružovala zemědělce) a československá národně socialistická strana ( sdružovala hlavně dělníky, drobné živnostníky a úředníky). Malozemědělce ještě zastupovala strana zvaná Domovina, odnož agrární strany.
   Přišlo na rozdělování zbytkových statků, u Těšan to byly dolní Šinkvice, známé jako Šaratský dvůr. Získal je Otakar Brauner, který nasliboval nová pracovní místa pro Těšany.
   Po roce 1945 došlo k znárodnění cukrovarského průmyslu, Těšany připadly k Židlochovicím.
   Dne 23.ledna 1925 obecní zastupitelstvo jednohlasně rozhodlo o zavedení elektřiny. Elektrifikace ovšem byla z nedostatku financí odsunuta a začalo se o ní znovu jednat až v roce 1927 na popud majitele velkostatku. 25.března 1928 bylo odhlasováno 320 000 Kč na elektrifikaci. 6.dubna 1928 už zazářilo první elektrické světlo.
   V letech 1924-27 přišly na obec finanční potíže. Musela nastoupit spořivost a další půjčka.
  V roce 1927 se konaly volby do samosprávních orgánů. V Těšanech se volilo 18 členů obecního zastupitelstva. 




   Starosta byl zvolen ze strany Domovina, která měla jen dva zástupce v zastupitelstvu. Socialisté a komunisté neměli v obci přívržence. 
   Obec byla vybrána za středisko veterinární péče a byl pro ni ustanoven zvěrolékař MVDr.Eduard Mikulášek. Bylo to i proto, protože většina obživy Těšaňáku byla z dobytka. V roce 1929 bylo zřízeno mrchoviště, kam se zakopávaly uhynulé kusy zvířat. O zakopávání se staral úředně stanovený pohodný zvaný  ras. 
   Plemeníky nakupovala obec a šlo o čtyři býky, kance a kozla. Jejich držení bylo pronajímáno na dražbách.    
  Začaly klesat mzdy a ceny zemědělských produktů, cenu si naštěstí pro Těšaňáky udržela selata. Představenstvo, aby pomohlo svým občanům, ustanovilo trhy s dobytkem čtyřikrát do roka. První se konal 13.března 1933.
    Krize a nezaměstnanost vedly k politickému boji, který vyústil při volbách roku 1931, proti kterým byly podány námitky. Až po vyřízení protestů se funkce ujalo nové vedení a to až v roce 1932. Nejpotřebnější občané dostávali stravovací poukázky, staří byli umístěni v chudobinci ve staré škole. Někteří lidé našli práci při výstavbě Rotnáglovy hospody. 
   Roku 1922 postihlo dědinu katastrofální sucho. V roce 1925 byla zatopena část vsi, ale i pole. V roce 1927 uhodil silný mráz 15.května a zničil úrodu ovoce. 18.února 1928 přepadla Těšany a okolí prudká vichřice, nikdo naštěstí nebyl zraněn. Koncem roku 1928 a začátkem dalšího roku řádila krutá zima. Teploměry klesaly k mínus 30° a napadlo ohromné množství sněhu. Poštovní vůz, který jezdil z Brna do Klobouk musel zůstat v Těšanech 6 neděl. Zima zapříčinila zamrznutí ořechů a popraskání kmenů ovocných stromů. Obec musela žádat Brno o zálohu 50 000 Korun. 
   Měla se také zavést linka do Hustopeč, k realizaci nedošlo. Těšany se stávaly střediskovou obcí, dvakrát týdně tu ordinoval zubař, konaly se zde dobytčí a textilní trhy. Obec se roku 1937 stala středem zdravotnického obvodu a byl zde ustanoven obvodní lékař. 
   Objevilo se nebezpečí z Německa a vedoucí činitelé začali připravovat lid na válku. Armáda si ovšem brala i koně, v Těšanech jich bylo odvedeno 23.  Na obcích se zřizovala CPO (civilní letecká obrana). 
   Na jaře 1938 se obecní zastupitelstvo rozhodlo vystavět pomník prvnímu prezidentovi T.G. Masarykovi, který by byl současně pomníkem padlých za 1.světové války. Měla se konat velká slavnost odhalení, ta ale byla z politických důvodů zrušena. Byla vyhlášena všeobecná mobilizace a bylo obsazeno pohraničí. Byla zřízena Druhá republika, třetí říše se blížila k Těšanům. 
   15.března 1935 byl zřízen Protektorát a Slovensko bylo odtrženo. 23.června 1940 bylo vydáno nařízení zničit pomník T.G. Masaryka a také musela být sňata česká označení ulic. Všechny firmy musely být označeny dvojjazyčně. 
   Těšaňáci se nevzdávali. V roce 1941, někdy během žní se na stodolách a zídkách po Těšanech objevily pěticípé hvězdy a nápisy oslavující Rusko a Stalina doplněné o písmena ,,PP“. ,,Byla to výzva, aby čeští lidé, zaměstnaní při výroby válečného materiálu sabotovali a pracovali pomalu. Obecní policajt Ledba z č. 9  musil hvězdy i nápisy zalíčit vápnem. Do Těšan přijelo gestapo a snažilo se zjistit pachatele, ale bez výsledku,“ píše se v dějepisné knize o Těšanech. 
   Lidé v Těšanech nepodnikali provokační akce, jen tiše sabotovali hospodářství. V Těšanech se objevila skupina ilegálních pracovníků, sedm jich bylo v roce 1942 zatčeno, souzeno a posláno do koncentračních táborů. 
   1.ledna 1942 se do Těšan přistěhoval Němec Eduard Weinelt, na mlýn byl dosazen Ferdinand Götzel. S mlynářem nebyly ve vsi žádné problémy. Když Rudá armáda začala vytlačovat němce z Ukrajiny a Rumunska, množství z nich ustupovalo do Čech a na Moravu. Říšské a protektorátní úřady jim poskytovaly hospodářství odňatá českým lidem. Do Těšan přišli Bessarabci (podle toho, že byli z Besarábie). Sedm jejich rodin zabralo hospodářství včetně dnešní fary. Když se fronta blížila, Bessarabci odtáhli do Bavor. 
   Dne 28. a 29. března 1945 se přiblížila Rudá armáda k Těšanům. Začaly přesuny německé armády, 11.dubna byly v Těšanech první jednotky armády třetí říše. 16.dubna Těšany zažily první nálet. Tři lidé padli a tři byli zraněni. V noci ze 17. na 18. dubna byl sveden souboj o vesnici. Jedné kozácké jízdní jednotce se podařilo dostat do obce, ale 18.dubna byla němci vytlačena. Ještě ten den byly provedeny dva nálety, při kterých zemřeli dva lidé. 
   Bojovalo se i 19. dubna, ale hlavní boje se vedly 20. 21.dubna ještě pokračovaly boje, 22. byly Těšany osvobozeny. 23. dubna byly osvobozeny i Moutnice a Nesvačilka. Asi stovka padlých rudoarmějců byla pochována u pomníku padlých nebo na hřbitově. As 400 němců bylo pochováno tam, kde se našli. 
   Těšany byly osvobozeny, ale válka pokračovala. Těšanští se museli pomoct Rudé armádě. I přesto byl 1.května uspořádán slavnostní průvod a byly provedeny volby do národního výboru. Těšanští začali s obnovou po válce. Vrátili se vězni z koncentračních táborů. Správa velkostatku připadla národnímu výboru. 
   10.července se konala slavnost, jakési uvítání politických vězňů. Za války vyhořelo 64 domů  a 20 stodol, dalších 140 objektů bylo poškozeno. Těšany se začaly sbírat jen velmi pomalu. Ještě 15.října zemřel žák druhé třídy, který narazil na nevybuchlou minu. 
   Poválečné rozvrstvení národa se ukázalo při volbách 30.května 1946. Z třiceti politických stran se staly čtyři. Lidová strana (v Těšanech 47% hlasů), Národní socialisté (v Těšanech 27% hlasů), komunisté (v Těšanech 22% hlasů) a sociální demokraté (v Těšanech 3% hlasů). 
   Nové vedení v roce 1946 odkoupilo od majitelů dvora vilu, dnešní poštu. Těšanští rolníci  vytvořili pivovarnické družstvo a odkoupili lihovar za 3 750 000 Kč. 
   Napětí mezi levicí a pravicí přiostřil i suchý a neúrodný rok 1947. V únoru 1948 se vlády chopila KSČ.      I Těšanské vedení se vyměnilo. 
   28.října 1948 byl zaveden místní rozhlas. V roce 1946 vesnici postihla větrná smršť a okurková kalamita – okurků bylo tolik, že pro ně nebyl odbyt. V roce 1947 se urodilo málo píce pro krávy a tak se Těšanští museli vydat na Šumavu, kde zkosili louky a vlakem poslali domů seno. V Těšanech byl postaven žňový útulek, kam se odkládaly děti, aby se ženy mohly věnovat žním. 
   Po roce 1948 Těšanští odcházeli za prací do továren. Dojíždění obstarávaly autobusy, Těšany se staly důležitým dopravním uzlem. V roce 1950 se Národní výbor přestěhoval z vily do budovy národní školy.  
   Docházelo ke znárodňování. Ke komunálu byly odevzdány mlýn i hostince. Komunisté měli svůj žňový plán, který Těšanští nesplnili i kvůli nedodání potřebných strojů, za což byly často na pranýři od okolních vesnic. 
   Socializace pokračovala. Obvodní lékaři byli nahrazeni zdravotními středisky. To v Těšanech vybudováno nebylo, byla zde alespoň zubní ambulance. 
   V květnu 1954 byly volby. 96,8% hlasů získala Národní fronta. Nikdo si ani jinak volit nedovolil. Obchody byly začleněny do spotřebního družstva jednota. 
   V létě zasáhl Těšany hustý liják. Musel být povolán požární útvar z Brna. To vedlo k uvolnění financí na odvodnění často zatopené oblasti Dvorků. 
   Po Těšanech byly vysázeny okrasné keře za pomoci zahradníka Josefa Krále, na kterého všichni vzpomínají jako na velmi ochotného člověka. 
   V roce 1955 stále pršelo, žně dlouho zaostávaly. Hodně mladých lidí z Těšan  našlo zaměstnání v pobočce továrny Svit ve zrušeném hrušovanském cukrovaru. Obec se pořád rozrůstala. Při sčítání roku 1961 měla obec 1268 obyvatel. 
   Zásobování nebylo vždy nejlepší. V roce 1961 bylo zrušeno pohostinství u Chalupů a přestavěno na prodejnu průmyslového zboží, ta se sem přestěhovala od Suchánků, kde zůstaly potraviny. V jednotě U Slaných se prodávalo mléko a pečivo, u Mazanců cukrovinky. V roce 1964 byly ve vesnici opraveny všechny studny. Okresní národní výbor v roce 1965 ocenil vzhled vesnice. Těšany se také účastnily soutěže obcí, kterou ve svém okrese vyhrály. 
   ,,Nepříznivý vnitropolitický vývoj zastavil příchod vojsk Varšavské smlouvy. Těšany ho zažily kolem 9. hodiny dne 21.srpna 1968. Vše tu probíhalo zcela klidně, důstojné byly i oslavy 50. výročí vzniku České republiky,“ píše se v komunisticky založené knize. V záznamech byste nenašli nic jiného, jelikož manipulace komunistů byla důsledná. 
   Vojska Varšavské smlouvy brzy ráno vtrhla do vesnice. Občané, které probudily zvuky letadel vyšli do ulic a sledovali tanky, které ze Slovenska mířily do Brna, tedy nemohli se Těšanům vyhnout. Silnice byly zdevastované, v sousedních Moutnicích se ve středu obce vytvořila přes metr hluboká jáma. 
   V únoru 1969 se začala budovat samoobsluha a byl zřízen stánek novinové pošty. Nastala doba nástupu tvrdého komunismu. Zatčeni byli všichni, kdo nesdíleli jednotný názor. Těšany tuto dobu příliš neprožívaly. Doba útlaku trvala až do roku 1989, kdy se uskutečnila Něžná revoluce. V Těšanech proběhly všechny změny podobně jako v dalších částech Republiky. Byly ustanoveny nové strany a nastaly svobodné volby. Byl zrušen Národní výbor, rada MNV i její předseda, zaveden byl obecní úřad, dále zastupitelstvo a starosta. Tyto funkce zůstávají dodnes.       

Žádné komentáře:

Okomentovat